Naše cesta
2012
Po počátečním poznávání a oťukávání jsme se rozhodli, že jsme pro sebe jako stvoření a zkusíme spojit své cesty. Zanedlouho se do našich životů dostala naše chlupatá krasavice Viktorka. Viktorka byly malé koťátko a našla si cestu do Klárčiny práce, kde téhož večera popíjel i Robi s kamarády. Jelikož má Klári od malička slabost pro zvířata, jemně zneužila Robiho nálady, a Viktorka byla naše. Po asi půl roce jsme si na sebe zvykli tak moc, že jsme se rozhodli sdílet i bydlení. Klári dokončila úspěšně střední školu a začala chodit na vysokou školu do Olomouce. Toto studium ji ovšem nezaujalo a také ji pořád chyběli její domácí mazlíci a tak další rok začala studovat na škole v Ostravě, kde studuje doteď. Mezitím nám ovšem do osazenstva přibyl i Mikuláš. Pejska jsme si pořídit chtěli. Vybránu jsme měli i konkrétní rasu Jack Russel teriér, ale tou dobou se v kopřivnickém útulku objevilo štěně, které jsme prostě museli mít. A od té doby jsme čtyři.
22. Červenec Naše cesta
Po počátečním poznávání a oťukávání jsme se rozhodli, že jsme pro sebe jako stvoření a zkusíme spojit své cesty. Zanedlouho se do našich životů dostala naše chlupatá krasavice Viktorka. Viktorka byly malé koťátko a našla si cestu do Klárčiny práce, kde téhož večera popíjel i Robi s kamarády. Jelikož má Klári od malička slabost pro zvířata, jemně zneužila Robiho nálady, a Viktorka byla naše. Po asi půl roce jsme si na sebe zvykli tak moc, že jsme se rozhodli sdílet i bydlení. Klári dokončila úspěšně střední školu a začala chodit na vysokou školu do Olomouce. Toto studium ji ovšem nezaujalo a také ji pořád chyběli její domácí mazlíci a tak další rok začala studovat na škole v Ostravě, kde studuje doteď. Mezitím nám ovšem do osazenstva přibyl i Mikuláš. Pejska jsme si pořídit chtěli. Vybránu jsme měli i konkrétní rasu Jack Russel teriér, ale tou dobou se v kopřivnickém útulku objevilo štěně, které jsme prostě museli mít. A od té doby jsme čtyři.
2016
Robinova žádost o ruku byla jako z amerického romantického filmu. Byl pátek 22. července roku 2016, což byl také den jejich čtvrtého výročí. Klári byla ten den doma a opalovala se na zahradě a Robi musel pracovat. Jelikož svátky jako jsou Valentýn, 1. máj nebo výročí neslaví vzájemným nákupem dárků, chodí alespoň vždy na večeře. Tento den to samozřejmě bylo domluveno také tak a oni měli jít na romantickou večeři k námořníkovi na Hukvaldy. Přes týden Robin naznačoval, že má pro Kláru ještě nějaké překvapení a Klára si byla jistá, že to bude nová kniha jejího oblíbeného románu. Nicméně bylo vše jinak.
Odpoledne, když přišel Robi domů a našel Kláru na zahradě a požádal ji, aby tam zůstala, protože si musí přenést něco z auta domů. Hahaha myslela si Klára, ale své tušení nové knihy na sobě nedala znát. Asi po 20 minutách se Robi vrátil a říká, jestli by s ním nemohla jít nahoru domů. Kdo u nás ještě nebyl, máme ve spodním patře malou předsíň, ze které vedou schody do druhého patra. Šli spolu tedy nahoru a Klára pořád nic netušila. Ve chvíli kdy vyšli schody se Kláře podlomila kolena a ztratila řeč. Od schodů do ložnice k posteli byla vytvořená cestička z okvětních lístků rudých růží. Došli spolu do ložnice, kde bylo na posteli srdce také z růží a uprostřed něj ležela ona nová kniha. Když Klára knihu zvedla, našla pod ní obrovské překvapení. Jak už určitě tušíte, byla tam krabička se zásnubním prstýnkem. V tom momentě nemohla mluvit a po tvářích jí tekly slzy štěstí. Otočila se na Robiho, který byl také značně nervozní a řekl jen "Tak co" ? :) Klári na to odpověděla "Co co? ", a poté už Robin vyslovit tu kouzelnou větu "Vezmeš si mě?" a bylo hotovo. Na tento den nikdy nezapomene ani jeden z nás. :)
A jak to půjde dál?
22. Červenec Zásnuby
Robinova žádost o ruku byla jako z amerického romantického filmu. Byl pátek 22. července roku 2016, což byl také den jejich čtvrtého výročí. Klári byla ten den doma a opalovala se na zahradě a Robi musel pracovat. Jelikož svátky jako jsou Valentýn, 1. máj nebo výročí neslaví vzájemným nákupem dárků, chodí alespoň vždy na večeře. Tento den to samozřejmě bylo domluveno také tak a oni měli jít na romantickou večeři k námořníkovi na Hukvaldy. Přes týden Robin naznačoval, že má pro Kláru ještě nějaké překvapení a Klára si byla jistá, že to bude nová kniha jejího oblíbeného románu. Nicméně bylo vše jinak.
Odpoledne, když přišel Robi domů a našel Kláru na zahradě a požádal ji, aby tam zůstala, protože si musí přenést něco z auta domů. Hahaha myslela si Klára, ale své tušení nové knihy na sobě nedala znát. Asi po 20 minutách se Robi vrátil a říká, jestli by s ním nemohla jít nahoru domů. Kdo u nás ještě nebyl, máme ve spodním patře malou předsíň, ze které vedou schody do druhého patra. Šli spolu tedy nahoru a Klára pořád nic netušila. Ve chvíli kdy vyšli schody se Kláře podlomila kolena a ztratila řeč. Od schodů do ložnice k posteli byla vytvořená cestička z okvětních lístků rudých růží. Došli spolu do ložnice, kde bylo na posteli srdce také z růží a uprostřed něj ležela ona nová kniha. Když Klára knihu zvedla, našla pod ní obrovské překvapení. Jak už určitě tušíte, byla tam krabička se zásnubním prstýnkem. V tom momentě nemohla mluvit a po tvářích jí tekly slzy štěstí. Otočila se na Robiho, který byl také značně nervozní a řekl jen "Tak co" ? :) Klári na to odpověděla "Co co? ", a poté už Robin vyslovit tu kouzelnou větu "Vezmeš si mě?" a bylo hotovo. Na tento den nikdy nezapomene ani jeden z nás. :)