Svatební obřad začíná přesně ve 14:00 na nádvoří statku.

Po obřadu následuje společné focení.

Po společném focení se přesuneme do vnitřního prostoru statku, kde společně zasedneme ke svatebnímu spolu. Po polévce už je na každém, čím bude chtít naplnit své bříško. Ostatní občerstvení je tedy formou rautu a doufáme, že si zde každý přijde na své.

Po polévce se novomanželé přesunou na focení. Doufáme že během této doby vás zabaví námi vyrobené svatební noviny a také domácí dárečky. Obojí jsme vyráběli s láskou.

Nyní si vychutnáme něco sladkého a dáme odpolední kafíčko, aby jsme tento významný den dlouho vydrželi.

Po počátečním poznávání a oťukávání jsme se rozhodli, že jsme pro sebe jako stvoření a zkusíme spojit své cesty. Zanedlouho se do našich životů dostala naše chlupatá krasavice Viktorka. Viktorka byly malé koťátko a našla si cestu do Klárčiny práce, kde téhož večera popíjel i Robi s kamarády. Jelikož má Klári od malička slabost pro zvířata, jemně zneužila Robiho nálady, a Viktorka byla naše. Po asi půl roce jsme si na sebe zvykli tak moc, že jsme se rozhodli sdílet i bydlení. Klári dokončila úspěšně střední školu a začala chodit na vysokou školu do Olomouce. Toto studium ji ovšem nezaujalo a také ji pořád chyběli její domácí mazlíci a tak další rok začala studovat na škole v Ostravě, kde studuje doteď. Mezitím nám ovšem do osazenstva přibyl i Mikuláš. Pejska jsme si pořídit chtěli. Vybránu jsme měli i konkrétní rasu Jack Russel teriér, ale tou dobou se v kopřivnickém útulku objevilo štěně, které jsme prostě museli mít. A od té doby jsme čtyři.

Robinova žádost o ruku byla jako z amerického romantického filmu. Byl pátek 22. července roku 2016, což byl také den jejich čtvrtého výročí. Klári byla ten den doma a opalovala se na zahradě a Robi musel pracovat. Jelikož svátky jako jsou Valentýn, 1. máj nebo výročí neslaví vzájemným nákupem dárků, chodí alespoň vždy na večeře. Tento den to samozřejmě bylo domluveno také tak a oni měli jít na romantickou večeři k námořníkovi na Hukvaldy. Přes týden Robin naznačoval, že má pro Kláru ještě nějaké překvapení a Klára si byla jistá, že to bude nová kniha jejího oblíbeného románu. Nicméně bylo vše jinak. Odpoledne, když přišel Robi domů a našel Kláru na zahradě a požádal ji, aby tam zůstala, protože si musí přenést něco z auta domů. Hahaha myslela si Klára, ale své tušení nové knihy na sobě nedala znát. Asi po 20 minutách se Robi vrátil a říká, jestli by s ním nemohla jít nahoru domů. Kdo u nás ještě nebyl, máme ve spodním patře malou předsíň, ze které vedou schody do druhého patra. Šli spolu tedy nahoru a Klára pořád nic netušila. Ve chvíli kdy vyšli schody se Kláře podlomila kolena a ztratila řeč. Od schodů do ložnice k posteli byla vytvořená cestička z okvětních lístků rudých růží. Došli spolu do ložnice, kde bylo na posteli srdce také z růží a uprostřed něj ležela ona nová kniha. Když Klára knihu zvedla, našla pod ní obrovské překvapení. Jak už určitě tušíte, byla tam krabička se zásnubním prstýnkem. V tom momentě nemohla mluvit a po tvářích jí tekly slzy štěstí. Otočila se na Robiho, který byl také značně nervozní a řekl jen "Tak co" ? :) Klári na to odpověděla "Co co? ", a poté už Robin vyslovit tu kouzelnou větu "Vezmeš si mě?" a bylo hotovo. Na tento den nikdy nezapomene ani jeden z nás. :)