Dávno zapomenuté i nejběžnější svatební zvyky a tradice.

11.08.2016

Rozbíjení talíře, házení kyticí, krmení novomanželů a mnoho dalšího jsou svatební zvyky a tradice, které jsou stále v módě. Mnoho starých svatebních zvyků pochází z doby "Před Kristem" a byly děděné z generace na generaci a vyskytují se v každé zemi. V dnešní době nám spoustu z nich připadají originální a vtipné, ale dříve byly brány naprosto vážně a měli hluboký smysl. Mnohé rituály měli garantovat hodně dětí a štěstí, zároveň ochraňovat před nemocemi, smrtí dítěte, hádkami, nevěrou a nenávistí, ale také před zlými duchy, kteří byli příčinou trápení v manželství. Jiné měly spíše symbolický charakter, dokumentovaly například ztrátu panenství nebo novou životní etapu. Některé zvyky se k napodobení přiliž nehodí, ale jsou i takové, které mohou dodat slavnosti tu správnou atmosféru a skvěle ji oživit. Zdá se téměř až neuvěřitelné, že se některé dochovaly až do dnešní doby. Vypátrali jsme pro Vás známé i méně známější zvyky i tradice, některé z nich Vás velice překvapí.

Loučení se svobodou

Dříve v tradičním pojetí probíhalo tak, že se v předvečer svatby v nevěstině i ženichově domě sešli svobodní vrstevníci a přátelé snoubenců, zdobily se svatební májky a připravovala se výzdoba na svatební den. Samozřejmostí je, že se hodně popíjelo, zpívalo a tančilo. I dnes je loučení se svobodou velice oblíbeným zvykem. Dříve se tento zvyk nazýval "rámusivý večer" a sloužil k vyhánění zlých duchů a odehrával se v předvečer svatby.  V dnešní době se ale spíše jedná o "chlapskou" záležitost, která se od dřívějších dob moc nezměnila, ženich společně se svými kamarády několik dní před svatebním dnem zapíjí svoji svobodu.

Oznámení a pozvání na svatbu

Dříve na svatbu zval zásadně ženich společně se dvěma mládenci, nazývali se "zovčími", obcházeli domy a pomocí básniček a zpívaných popěvků zvali sousedy a příbuzné na svatbu. Nosili klobouk se snítkou rozmarýnu a velké hole s bílými pentlemi. Zvalo se většinou několik dní před svatbou, nebo přímo ve svatební den. Nabízejí se také takzvané "zvací koláčky", které by měly mít nejméně tři různé náplně. Pečou se několik týdnů před svatbou. Čím jsou pracnější a menší, tím lepší je vizitka hospodyně, která svatbu chystá. Jde o tradici velice milou a navíc chutnou. Dnes již většina snoubenců volí svatební oznámení tištěné, ale čím dál více rozmáhající forma je oznámení sňatku vytvořením vlastního svatebního webu, kde svatební hosté jsou dopodrobna informováni o průběhu celého svatebního dne. Takovou možnost máte i na našich stránkách www.casnavatbu.cz a to zcela ZDARMA. Novinkou je seznam svatebních darů, kde si hosté mohou dar zabrat a tak darovat jen takovou věc, kterou právě potřebujete.

Námluvy

V minulých stoletích začínala v Českých zemích příprava svatby námluvami. Ty dojednával družba. Společně s ním přišli ženich a jeho otec do domu nevěsty, kde se dojednalo nevěstino věno a majetek, který přinese do manželství ženich. Pokud se otcové ženicha a nevěsty nedohodli, z námluv sešlo, což bylo provázeno vznikem zarputilé nevraživosti obou rodin, jak to ostatně barvitě popisují některá klasická díla české literatury.

Svatební brána

Slouží jako ochrana a symbolicky znázorňuje přechod světem známým a neznámým. Stejně jako věnec by měla být bohatě zdobená květinami, břečťanem a pentlemi a vzbuzovat veselou a radostnou náladu.

Rozmarýnový věneček

V některých krajích před svatbou ženich posílal k nevěstě pro rozmarýnový věneček na důkaz jejího panenství. Za doprovodu muziky pro něj chodíval ženichův mládenec. Poté co nevěsta předala mládenci věneček na bílém talíři přikrytý býlím šátkem, odnesl ho opět s celým průvodem ženichovi. Ten si pak rozmarýnový věneček ponechal na památku většinou po celý život.

Spolek svobodných

Svobodní přátelé mužského pohlaví zatarasí tyčemi, řetězy, hedvábnými stuhami nebo prkny cestu snoubencům do kostela. Ženich musí zaplatit za nevěstu výkupné a teprve tehdy tyto překážky odstraní, to symbolizuje rozloučení nevěsty s dosavadním domovem, bezstarostným mládím a začátek nového života. Někdy si musí novomanželé vykoupit cestu společně. To potom platí jako výzva ke společnému překonávání všech životních překážek.

Nasazení čepce novomanželce

Večer před svatební nocí družičky nevěstě sejmuly věnec a nasadily čepec. Musela ho dvakrát shodila na znamení lítosti nad ztracenou svobodou, ale potřetí si ho již ponechala. Věnec byl považován za symbol panenství a svobody, symbolizoval také počestnost a důstojnost vdané paní. Tato symbolika se hojně vyskytuje ještě v literatuře minulého století.

Myrty

Je to zvyk, který se týká všech svatebčanů. Šaty se zdobí takzvanými voničkami, či vývazky (myrty). Připevňují se všem svatebčanům na klopy, svědkové mají větší. Výraznější mohou mít také rodiče. Ženich má tzv. korzáž. Ta je tvořena z jednoho květu z nevěstiny kytice.

Zkouška pro ženicha a nevěstu

V den svatby v minulosti oba podstupovali zkoušku. Před domem nevěsty byl přichystaný špalek se sekerou a láhev vína. Podle toho, čeho se chopil, se poznalo, bude-li dobrý hospodář nebo opilec. Podstoupit obdobné zkoušce musela i nevěsta v domě ženicha. Když vkročila do jeho domu, kde bylo rozsypáno smetí, pokud se chopila připraveného koštěte a smetí zametla, ukázalo se, že bude dobrou hospodyní. Pokud smetí překročila, znamenalo to opak.

Děkování rodičům

Krásným zvykem, avšak dnes již zcela vynechávaným je poděkování rodičům. Je třeba poděkovat za lásku a péči, se kterou Vás vychovali. Častým poděkování je společné symbolické předáním dortu určený jen rodičům, dost se předává ve svatební den a je umístěn spolu se svatebním dortem na slavnostní tabuli. Ženich daruje svatební kytici nevěstě i pro obě maminky. Poté oba snoubenci mohou poděkovat za své vychování a požádají rodiče o požehnání k sňatku.

Závoj

Symbolem neposkvrněnosti býval závoj nevěsty, proto se závoj z obličeje nevěsty snímá až na úplném konci svatebního obřadu. Dříve lidé také věřili, že závoj ochránil nevěstu tím, že do těla člověka pronikají zlé síly nosem člověka. V některý krajích je tradice, že na konci svatebního dne nevěsta se zavázanýma očima nasazuje svůj závoj svobodným dívkám, ta se pak stává další nevěstou.

Počasí o svatebním dni a zasypávání rýží

Pranostiky říkají, že pokud ve svatební den prší, pak novomanželům prší štěstí. Pokud je horko, hosté házejí na novomanžele rýži nebo květy, v některých oblastech také konfetami, oříšky nebo rozinkami, někdy i bonbony. Stejný význam má i jiný zvyk posadit během svatební hostiny nevěstě na klín malé dítě, které jim rovněž má zajistit nejen štěstí, ale i hojnost a plodnost.

Koule na noze nebo chomout

Po obřadu většinou venku čekají přátelé a známí, aby ženichovi přivázali k noze železnou kouli. Ženich se ze svých hříchů mládí musí vyplatit a nebo musí ukázat své dovednosti a pilkou na železo zámek přepilovat. Jeho novomanželka mu má být oporou a podporovat jej. Někdy přátelé také ženichovi nasadí koňský chomout, aby věděl, do čeho "vlezl" a že manželství je také někdy pěkně těžké, pokud manželé nepotáhnou spolu.

Svatební špalír

Při opouštění místa, kde se konal svatební obřad, vytvoří svatební hosté uličku, tak zvaný špalír. Novomanželé špalírem jím dnes už jen procházejí, ale dříve to bývávalo tak, že se jim svatební hosté snažili všemožně nenásilně zabránit v projití špalírem. Tento zvyk opět ukazuje na společné překonávání nesnází v manželství.

Rozsypávání květin

Dcery jejich přátel, nebo neteře snoubenců jdou v čele svatebního průvodu do kostela a rozhazují kolem sebe květiny či okvětní lístky. Toto je rovněž původem pohanský zvyk. Vůně a krása květin měla k snoubencům přilákat bohyni plodnosti.

Zatahování

Ženichovi kamarádi napnou po skončení obřadu provaz ozdobený květy, stuhami, ale i např. vypitými lahvemi a dovolí novomanželům pokračovat v cestě, jen v případě, když se ženich vyplatí. Tímto způsobem se ženich vykupuje ze svých mladických hříchů.

Přenášení nevěsty přes práh

Ženich přenáší nevěstu přes práh proto, aby přelstil zlé duchy, kteří číhají pod prahem a hlídají dům. Je to i symbolický začátek nového života.

Kruhový tanec

Nevěsta tančí se zavřenýma očima, zatímco se pokoušejí svobodné dívky získat kousek jejího závoje. Kolem nevěsty muži utvoří ochranný kruh, aby zabránili dívkám dostat se k nevěstě. Je-li kruh proražen, symbolizuje to rozloučení s nevinností.

Únos nevěsty

Symbolizuje nevěstin přechod k novému životnímu společenství a odloučení od rodičů. Děje se tak v pokročilejších hodinách, kdy se už hostina schyluje ke konci. Nevěstu unášejí přátelé novomanželů. Nevěsta se většinou unáší do blízké hospody, nebo restaurace. Ženich poté musí zaplatit útratu za únosce, kteří nevěstu unesli. V případě pokud ji ženich nenajde, musí zaplatit výkupné.

Družičky

Jsou nevěstin doprovod k oltáři do kostela, musejí být svobodné a tento zvyk měl svůj význam v tom, že měl zmást zlé duchy, kteří chtěli nevěstě uškodit a měli si ji splést s některou z družiček.  Aby se to podařilo, musely mít družičky velice podobné šaty nevěstiným.

Společné pojídání polévky

Tento zvyk symbolizuje spolupráci mezi čerstvými novomanželi. Další význam je symbol společného krajíce, z kterého je nutné brát si a dávat rovným dílem. Dodnes je tento zvyk velmi rozšířen.

Rozbíjení talířů

Střepy přinášejí štěstí a na svatbě to platí dvojnásob! Tento velice rozšířený zvyk můžeme vidět snad na každé svatbě. V druhém případě znázorňuje, že společným zametáním novomanželé prokáží vůli spolupracovat a jejich manželství pak bude harmonické.

Hořící svíce

Už od pradávna se svíce používaly při chrámových obřadech, je to symbol světla a ohně. Svíce by měla být součástí nejen obřadu, ale i hostiny. Vlastnost plamenu by měl vypovídat o budoucím manželství. Klidný plamen nasvědčuje harmonickému manželství. Bouřlivé manželství naopak třepotající se plamen.

Rozkrojení svatebního dortu

Rozkrojení svatebního dortu je jedna z nejstarších tradic, které se dodnes dodržují. Novomanželé dort společně rozkrojí a rozdají, což opět symbolizuje to, že si ve společném životě mají pomáhat. Říká se, že kdo bude mít při krájení dortu ruku nahoře, bude v manželství velet. Jiná tradice zase říká, že nevěsta rozkrajuje dort, ale při tom ruku na noži drží i ženich. Symbolicky tak s krájením a dokazuje jí, že pro ni bude vždy oporou. Ani svatebčané by neměli dort odmítnout, přineslo by to smůlu i snoubencům. První kousek podá ženich nevěstě, druhý ona jemu, další nevěsta matce ženicha, potom svojí matce, otci ženicha a svému otci. Nakonec svědkům a všem svatebčanům. Nevěsta nesmí péct ani jinak pomáhat s pečením svatebních koláčů, dortu a cukroví, aby neměla nevěsta uplakané děti a nouzi v manželství. Dnešní klasický svatební dort pochází z druhu koláče, jenž byl u starých Římanů důležitou součástí svatební ceremonie. Koláč byl rozdělen na malé kousky, které byly hozeny přes hlavu nevěsty. Hosté pak drobky posbírali a snědli. Tento rituál měl prosit bohy, aby požehnali mladému páru spoustu dětí. Obilí bylo tenkrát symbolem plodnosti a hojnosti, proto i dort je symbolem plodnosti. Které družičce se ukrojený kousek ze svatebního dortu na talířku převrátí, do roka se vdá anebo zůstane sedm let neprovdána. Uchovat jednu porci ze svatebního dortu patří rovněž ke starým tradicím. Aby svazek vydržel, novomanželé si zmrazí vrchní patro svého dortu a sní si ho společně při prvním výročí.

Něco starého, půjčeného a modrého

Nevěsta má mít ve svatební den vše nové jako symbol nového začátku. Jedné zapůjčené, podle pověry od veselého a šťastného člověka. Jedné staré, je to symbol zachování rodinné tradice a jedné modré, tím nejčastěji bývá nevěstin podvazek.

Střevíc

Aby láska vydržela, dává si nevěsta do střevíce minci. Ta by měla přinést lásku a bohatství. Někdo přidává i čtyřlístek, nebo jetel pro štěstí.

Mraky, déšť slunce nebo i sníh?

Počasí v den svatby je důvodem ke vzniku spousty mýtů a pověr. Nevěsty celého světa doufají, že právě jejich svatební den bude slunečný. Jasný den vyjadřuje radost a štěstí a harmonické manželství. Zatažená obloha a bouřky naopak neklid a hádky v manželství. Déšť je často spojován s tím, že prší štěstí, ale znamená i slzy smutku. A pokud bude padat sníh, znamená to požehnání a bohatství. Ve Skotsku bývalo zvykem, že nevěsta kráčela se sluncem, tedy přešla podle jižní strany kostela směrem od východu k západu a pak pro štěstí kostel třikrát obešla ve směru sluneční dráhy. U Indiánů z oblasti Chaco v Jižní Americe je sňatek neplatný, dokud ráno po svatbě slunce neozáří novomanželům nohy.

Házení nevestiny kytice

Tradice, která oživí každou svatbu, spočívá v tom, že všechny svobodné dívky, které jsou na svatbě přítomny se postaví na jedno místo. Nevěsta, otočená k nimi zády hází kytici do skupinky svobodných dívek. Ta dívka, který kytici chytí se podle pověry do roka vdá. V případě, že si nevěsta nechce svoji kytici poničit, nechá si vyrobit náhradní kytici jen pro tento účel.

Házení různých semen

Životodárná semena jsou jako symboly štěstí a plodnosti. Některý ze svatebčanů pronese přání novomanželům a poté začne na ně, postupně s ostatními svatebčany, házet připravenými semeny. Může se házet hrachem, rýží, pšenicí, mandlemi, rozinkami, fazolemi nebo čočkou. Říká se, že kolik zrnek se zachytí nevěstě na šatech, tolik bude mít dětí.

Prvním novomanželský tanec

První tanec na svatební hostině je vždy věnován novomanželům, dříve bylo zvykem, že novomanželský valčík otevíral parket, ale v dnešní době si novomanželé sami vyberou skladbu, která je jim něčím blízká. Svatebčané kolem nich vytvoří kruh a při druhé skladbě si s novomanželi zatančí jejich rodiče a poté následují ostatní svatebčané. Je dobré mít někoho, kdo bude tento pořádek hlídat, či se starat, aby na parketu stále někdo s nevěstou a ženichem tancoval, aby parket nezůstal prázdný. Dříve si i v některých krajích musela nevěsta nejdříve postupně zatančit se všemi přítomnými muži.